ashes to ashes 1/2

12. října 2015 v 0:03 | chantelle |  Craps
Ashes to ashes
Sch-Rei



"Takže, když první pokus nevyšel, byl to důvod vzdát se vašeho snu?"
"Co? Ne, jasně, že ne. Nevzdali jsme se ho. Teda… kluci se toho vzdát nechtěli," vydechnu a opřu se zády do kožené sedačky. Už mě ty hloupé otázky začínají pěkně vytáčet a to tady sedíme teprve pár minut.
"Aha, takže pokud chápu správně, ten rozpad, ústup byl z vaší strany?" Protočím oči.
"Chápete správně, trochu jsem to posral," ušklíbnu se na ni. Mám rád, když jsou ze mě lidé, jako tahle blondýna, nesví. Sleduju, jak sebou trochu cukne. Čekal jsem, že sem pošlou někoho, kdo bude s lidmi jako já pracovat, mít nějaké zkušenosti, když mi oznámili, že se mnou budou chtít něco natočit. Tak trochu jsem možná čekal nějakého cvokaře a místo toho tady sedí tahle holka, amatérka s amatérskými otázkami, které celý svět už dávno slyšel. Nebo aspoň celé Německo.

"Umh, takže…takže to rozjelo vaši závislost?" Otevřu krabičku Camelek, nosím ji vždycky ve vnitřní kapse téhle riflové vesty. Často se mi stává, že jen tak přijdu o cigarety, někdo mi je vezme, nebo se prostě vytratí. Ale vždycky, když ji mám tady, zůstávají na svém místě.

"Možná?" Pokrčím rameny a cigaretu si konečně zapálím. Blondýna se nadechne, aby něco řekla, ale hned zase pusu zavře. Byli jsme domluveni, že během natáčení nebudu kouřit a tak dále. Podívám se na ni, mám takový pocit, že je chudinka trochu ztracená.


"Bille, byli jsme domluveni, nemám pravdu? Vy mi odpovíte na pár otázek, řeknete mi něco o sobě a dostanete dohodnutou částku. Své peníze jste už dostal předem, tak vás musím poprosit o trochu spolupráce. Ano?"


Řeknete mi něco o sobě. Tobě se to řekne, sama mi o sobě něco řekni. Zajímalo by mě, jak by ti bylo, kdybys o takových věcech jako já, měla mluvit do kamery, aby to vidělo celé Německo, a kdo ví kdo ještě. Abyste mě pouštěli děckám na základce, jenom ať se poučí na ostatních, ať se poučí na mně, žejo. Tyhle filmy a dokumenty, nevím co ještě, jsou pěkné sračky. Děcka uvidí člověka takhle na dně klidně milionkrát, uslyší o tom ve škole, doma, v televizi… ale jakmile uvidí někoho, kdo to dělá před nimi, budou chtít taky. A spadnou do toho. Umřou.
"Fajn, tak co chceš vědět, hm?" podívám se na ni a dlouze si potáhnu z cigára.
"Za vaši závislost může rozpad - …"
"Ne. Nebyl to ten důvod, už možná ani přesně nevím, jestli jsem nějaký důvod měl. Bylo to naopak - to, co jsem dělal, mělo za následek náš rozpad, konec snažení."
"Mluvil jste o vašem bratrovi. Byl na tom stejně?" Podívám se na ni. Tom? Oh, ano. I když tak nějak nevědomky proti mé vůli se mi lehce zvlní rty do úsměvu. Takže o bráškovi bys chtěla vědět něco víc?
Netušil jsem, že to bude tak nostalgický rozhovor.



"Myslím, že bychom měli jet do Berlína!" usmál se Bill a přilil si do džusu v plastovém kelímku trochu vodky. Seděli u dvojčat v pokoji jako každý víkend. Na stolku mezi postelemi se válel plný popelník a kelímky s pitím.

"Podle tebe by se nám tam zadařilo víc? Když to tady nevyšlo?" zeptal se Georg. Na rozdíl od Billa pil pivo, i Tom s Gustavem. Georg si Billa pořád dobíral, že to není pití pro chlapi, jako obvykle. Malé narážky na Billovu zženštělou osobnost tady byly poslední dobou skoro na denním pořádku.
"Ne. Ale slyšel jsem, že jsou tam dobré večírky," zasmál se Bill a napil se svého pití. Od té doby, co jim nevyšla smlouva pro kapelu, se Bill čím dál víc vzdaloval od svého původního cílu. Už nechtěl tak často zkoušet s kapelou, už nepsal tolik písniček a neměl tolik nápadů. Celý týden se těšil, až si zase sednou s alkoholem a cigaretama na dvě hodiny u nich v pokoji a pak vyrazí s Tomem ven.


"Tady už je to nuda. Potkáváme pořád ty stejné lidi. A Tom pořád ty stejné holky, které mu prostě nechtějí dát, nebo už mu daly."
"Idiot," zasmál se tomu Georg.
"To si odpusť." Tom už jako vždycky - těžko už posoudit, jestli čistě ze zvyku, z bratrské lásky nebo z toho, co se od něj očekává - musel bránit svého mladšího bratra před každým křivým slovem.
"Slyšel jsi? Už bys měl vědět, že Billovi se nenadává." usmál se Bill a zapálil si cigaretu. Opřel se o Tomovo rameno, vyfouknul kouř do stropu a spokojeně vydechnul. Vždycky si tak nějak připadal dobře, když byl s bratrem. Nikdy se mu s ním nemohlo nic stát. Byla pravda, že toho někdy až příliš využíval, ne vždy nutně potřeboval tu ochranu, to bezpečí. Byl jeho jistota. S Tomem si mohl dovolit cokoliv. Vždycky platilo, že si hrál na velkého bráchu, a byl na Billovi mnohem víc závislý, než Bill na něm. I když to byla pro Billa výhoda, občas ho štvalo, že si nemůže vždy dělat to, co chce on sám. Měli společné přátele, společné snad všechno. Když se stalo, že Bill odešel někam sám, nebylo to na dlouho. Tom si ho pokaždé nějakým způsobem našel, nebo mu psal, aby se vrátil domů. Jednoduše - být Tomovým mladším dvojčetem mělo být privilegium, které mu dávalo ochranu před celým světem, ale bralo mu volnost, podle Toma to byla volnost ublížit si.

"Bille, říkal jsi, že dopíšeš ten song. Jak pokračuješ?" ozval se Gustav a napil se svého piva. Bill se otočil na Toma, podíval se na něj přes černou ofinu. Stačilo zlomek sekundy, aby Bill nemusel vydat ani hlásku. Věděl, že to bude dobrý. Jen si opřel hlavu o Tomovo rameno a dál věnoval svou pozornost cigaretám a vodce s džusem.
"Dejte mu ještě čas, ano? Všechno se přece neudělá jen tak samo hned. Já mu s tím později pomůžu, teď má jiné věci na práci." Tom se na kluky podíval. Ti jen jako vždy přikývli a mysleli si své. Bylo to pořád dokola, jedno a to samé. Bill je prostě brzdil v tom, aby se mohli pohnout dál, aby udělali někde dojem. Už měli domluvené nahrávání nového dema s písničkou, kterou Bill napsal jako poslední. Co se ale tehdy nestalo? Bill nepřišel. Tom se ho pokoušel jako vždycky bránit, že to není jeho chyba a že se stalo to nebo ono.
"Máš ještě něco z kapesného?" ozval se po chvíli mlčení Bill k Tomovi.
"Nakoupili jsme přece pití."
"Já vím, ale musel jsem si koupit ty kalhoty. Pamatuješ? Líbili se ti," usmál se na Toma.
"Tak mě napadlo, že můžeme jít zase do klubu, co myslíš? My dva. Zatanči si, opít se…možná se trochu zkouřit," zasmál se. Odtáhl se od Tomova ramena a narovnal se.

V klubu, kam chodili, bylo vždy od všeho dost. Člověk se ani nemusel moc snažit, aby si našel někoho na to, co potřeboval, ať už to bylo cokoliv. Dvojčata nikdy nezkoušeli nic tvrdšího, jako byla tráva. I když o to Bill jednou z opilosti škemral. Potkali tehdy nějakého kluka, co jim to nabízel a Tom mu hodně rázně vysvětlil, aby svou nabídku už příště ani nezkoušel opakovat.
"Opít se přece můžeme i tady, ne? Pustíme nějakou muziku a můžeš nám i zatancovat," zasmál se Tom. Sledoval Billa, jak si míchá další drink. U Billa si nešlo nevšimnout, jak pokaždé zvyšuje dávku tvrdého alkoholu ve svém pití. Ale všichni byli rádi, že nepije pivo jako oni. Sice si na něj občas nenechali ujít nějakou poznámku, ale pivo mělo na Billa jiné účinky, než na ně ostatní. Bylo s ním pak k nevydržení.
"Určitě ti pár drobných zbylo. Notak, bude stačit, když nás tam dostaneš, já už potom zařídím zbytek, jako vždy." usmál se na bratra.

-

"Tome! Tome, sakra, slyšíš to?" zasmál se Bill a vyskočil ze sedačky v jejich boxu.
"Ale notak, pojď tancovat! Miluji tu písničku."
Tom se jen zasmál a zapálil si cigaretu z jejich společné krabičky. Tyhle Billovi opilecké nálady moc dobře znal. Rád tancoval na ty nejsměšnější písničky, aspoň jemu přišli směšné.


Seděli v boxu s pár známýma a oběma už pomalu padala víčka z alkoholu. Billovi oči se zatřpytily pokaždé, když je zavíral a užíval si tak víc písničku od Britney Spears. Vlnil bokama a u toho upíjel brčkem ze své sklenice s pitím. Skoro nikdo u stolu ho nevnímal, pro všechny byla jeho nadšenecká hysterie něco už úplně běžného. Ale pro Toma to bylo něco vždycky fascinujícího, nemohl z něj spustit oči. Nemyslel to tak, že by ho snad napadla nějaká nepřípustná zakázaná myšlenka o jeho bratrovi, jen se mu líbili jeho pohyby, které se skvěle hodily do rytmu muziky.

"Opravdu ti musíme už najít holku, vždyť mě tady skoro svlíkáš očima," zasmál se Bill a posadil se Tomovi na klín, ten jen protočil panenky. Sledoval Billa, jak si potáhl z jeho cigarety, jak se jeho rty dotkly prstů, které ji držely.
"Asi máš pravdu, potřeboval bych si už trochu užít. Třeba si dnes někoho odvedu domů." Bill se k němu naklonil a podíval se mu do očí.
"Jediný koho si odvedeš domů, budu já," zamručel potichu a kousnul se jemně do spodního rtu. Toma příjemně zamrazilo a sledoval svého bratra, pomalu zamrkal, aby si jeho mozek, který se už snad i koupal v alkoholu a u toho dýchal cigaretový kouř, trochu zorientoval, pomalu si to přehrál znovu. Měl pocit, že teď by ho nejspíš měl správně odstrčit a vysmát se, nadat mu za to, co dělá za blbosti. Ale držel, zůstal nehybně sedět a sledoval Billovi oči, jak si pomalu prohlídly jeho obličej.
"To si děláš prdel?" začal se Bill smát. Tom konečně vydechl zadržený dech, když se odtáhl od jeho obličeje.
"Kdyby ses viděl," řekl Bill stále ve smíchu. "Jdu na záchod." Vstal z jeho klína a pravil si kalhoty.
"Půjdu s tebou."
"To nepůjdeš Tome. Nechci, aby se tam na mě vrhnul můj vlastní bratr," zasmál se Bill a odešel na záchod.
"Idiot," protočil Tom oči a napil se piva


Bill se ještě pořád trochu usmíval nad svým vtipem, co se Toma týkalo, když si zapínal kalhoty po vykonání potřeby. Přišlo mu, že pokaždé co pil, tak strávil většinu času na záchodě. Někdy přemýšlel, že to trochu přehání. Nebyl si jistý, jak by Tom zareagoval, kdyby mu už došla trpělivost. Někde by ho povalil a…? Nebo ho odstrčil a křičel na něj? Ještě si nebyl úplně jistý, jestli to chce vědět.
Prohlédnul se v zrcadle. Make up kolem očí byl stále uhlově černý, přesně jak měl být, všechno bylo perfektní. Jen oči mu trochu zčervenaly a přivíraly se, ale to snad vypadalo ještě líp.
"Ahoj," ozvalo se za ním. V zrcadle viděl odraz černovlasého kluka, moc dobře ho znal. Byl to Willy. Bill povytáhl obočí a umyl si ruce, jenom něco zabroukl na odpověď a otočil se k němu čelem.
"To je snad poprvé, co tě vidím bez Toma. Kde máš svou ochranku?" Willy se k němu těsně přiblížil. Bill protočil panenky.
"Jsme dvojčata, jasně že jsme pořád spolu. A běž ode mě dál, chceš, aby ti zase dal přes držku?" Strčil do něj, ale vůbec ne tak, aby ho odstrčil. Posadil se na linku u umyvadel.
"Co ti můžu nabídnout, Bille?"
"Už jsem ti aspoň stokrát říkal, že nešukám," sykl na něj Bill, trochu se u toho usmál a kousnul se do rtu. Tvářil se na něj přesně tak, jako před chvílí na Toma. Moc dobře věděl, jak to na kluky působí a když to mělo účinek i na Toma, muselo to být super. Bill doopravdy nebyl gay, alespoň si to sám neuvědomoval, nebo mu to spíš bylo jedno. Nikdy kluka ani nepolíbil, jen rád využíval těch možností, které se mu naskytovala, jelikož on se klukům líbil.

"Nemyslel jsem zrovna na tohle. Spíš…no." Willy vyndal z kapsy pár barevných krychliček, vypadli trochu jako vitamíny pro děti v různých barvách. Bill zamrkal a vzal si sáček do rukou.
"Co to dělá? Už jsem pil dost alkoholu."
"Není to nic tvrdého, ten alkohol jenom povzbudí účinek. Uvolní tě to a tak dále. Musíš si to sám vyzkoušet. A že si to ty, tak to máš zadarmo."
"Přátelská sleva?" zasmál se Bill.
"Šukací sleva. Protože vím, že mi jednou dáš." Bill si vyndal dva prášky a zasmál se. Slezl z linky a podíval se na sebe do zrcadla. Byl si jistý, že pokud to na něm Tom pozná, zabije je oba dva. Ale rád se bavil, nemohl přece za to, že je Tom tak hrozně opatrný. Navíc…bylo to jeho tělo, jeho život a představovalo to určité vzrušení a to Bill miloval. Spolknul prášky a napil se vody z kohoutku.
"Tak dík," mrknul na Willyho a poslal mu vzdušnou pusu. Musel se tomu sám zasmát a odešel ze záchodů zpátky do jejich boxu. To, co teď potřeboval, bylo jeho pití. Posadil se klasicky zpátky vedle Toma a usmál se na něj.
"Pořád se na mě zlobíš, bráško?" Ale nedostalo se mu odpovědi, Tom se na něj ani nepodíval, jako by byl unešený raději konverzací někoho vedle nich, než vlastním bratrem. Bill věděl, že to není doopravdy, cítil, jak se mu napjaly svaly, když se vedle něj posadil. Moc dobře si ho u sebe uvědomoval a moc těžko se mu soustředilo na něco jiného. Chtěl věnovat pozornost svému malému bráškovi, na kterého musí dávat pozor před zbytkem světa.
Za chvíli se už zase otáčel za Billem, sledoval jeho tanec a ne neobvyklou, jen neobvyklejší náladu.


"To byla asi má první zkušenost s něčím…větším? Nevím, jestli se to tak dá říct, oproti tomu, co se dělo později, to nebylo zdaleka nic." Dívám se na popelník, nebo něco takového, co by měla být rozbitá flaška od piva, jak přetéká nedopalky a je kolem ní rozsypaný popel na kdysi možná bílém koberci.
"Byla to pro mě jen zábava, nic víc."
"Ale zhouplo se to v něco víc. Přišlo to hned?"
"Hned?" vydechnu "Jasně, že ne. Trvalo to asi dva roky do mé první tvrdé drogy. Tom už věděl o práškách, o tripech…" zavrtím hlavou.
"Ale on nikdy nebral, jednou si se mnou dal tripa, ale to bylo tak všechno. Začal ale hodně pít, to my oba. Vyhodili mě ze školy a později i jeho, protože se mnou zůstával doma nebo někde venku, vždycky jsem věděl, jak ho zdržet od školy. Mysleli jsme, že z nás už nemá nic být. Že takhle to končí. Já na velkých dávkách prášků, nebo na tripu, on opilý." Ušklíbnu se a podívám se na ni.
"A pak…"
"Jo. Pak se to posralo úplně."




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama