Themselves 1.

5. prosince 2014 v 0:35 | chantelle |  FF-Themselves
Themselves 1.
autor: Sch-Rei


Dlouhou dobu mě to doprovázelo životem. To, co se nám stalo. Bylo mi to v patách, než svět přešlo podrážet mi nohy a stala se ve světě hvězd jiná zajímavá věc. I tak to zůstalo ve mně a tak nějak se dá říct, že mě to nikdy neopustí. Můžu odvyprávět z paměti každý moment s ním, každý moment s nimi, jak jsme se seznámili i jak to skončilo. Věděli jsme, že milovat není lehké, ale proč nám nikdo neřekl, jak moc je to těžké? Po některých věcech člověk jen těžko dál věří, když je mu opravdu ublíženo, ale pravdou je, že v takových situacích je víra jediné, co opravdu potřebujete. Nebo to jediné, co vám zbude. Proto taky na něj dál myslím. Věřím, že to pro něj nakonec všechno dopadne dobře a potká někoho, kdo jej dokáže změnit. Já jsem to nedokázala.


Bylo těžké rozhodnout se, co dál. Rodiče se rozváděli po několika letech odloučení a já jsem tak nějak už nezapadala ani k mámě, ani k tátovi. Co si pamatuju, nikdy spolu mý rodiče nevycházeli. Máma měla vždycky nějakou bokovku a táta byl tak trochu trpitel samotář, nikdy si nestěžoval, vždycky říkal, že může být rád za to, že s ním žena jako ona je. Možná to byla trochu pravda, máma byla bývalá modelka, vysoká, dlouhovlasá černovláska s manikúrou a modrýma očima, táta byl menší plnoštíhlý chlapík, který zdědil po tátovi ve dvaceti letech velkou firmu, která slušně vydělávala. Asi chápete, kde je ta podstatná věc jejich vztahu. Každopádně - táta se odstěhoval a našel si slušnou ženu, která byla o pět let starší, a hodlal si ji vzít. Máma z něj měla v plánu vysoudit všechno, její nový chlápek byl právník. Soudy se táhly už pěkných pár měsíců.

Měla jsem v plánu utéct od všech těchto zmatků, hádek a sporů o tátův majetek, proto jsem se rozhodla odletět z rušného New Yorku za svoji sestrou, do klidné Kalifornie. Žije tam už asi dva roky, našla si přítele, který pracuje ve firmě jeho otce. Dělala pro něj sekretářku a teď, jelikož jsou už zasnoubení, nemusí dělat vůbec nic. Trochu mi připomíná naši matku. Možná až na to, že máma ji měla až po pěti letech manželství, kdežto sestra už má půlroční dítě.
Balila jsem si zrovna věci na cestu, když mě na můj odlet upozornila sestra e-mailem. Nebyla jsem si jistá, kolik věcí si sebou brát, jestli se sem budu vůbec ještě vracet. Nechystala jsem se do LA s plnou hlavou snů, že potkám velkou celebritu, zamilujeme se a nebo, že já sama tam potkám slávu, měla jsem vcelku racionální myšlenky, ale i tak - co kdyby se mi tam zalíbilo? Pokud ne, hodlala jsem se prvním letadlem vracet zase domů. Slyšela jsem, že LA je naproti NY klidnější, měla jsem trochu strach, že tam nebude taková zábava, asi by mi hodně chyběly kluby, večírky a všechen ten ruch kolem.

Stáhla jsem si blond vlasy do nedbalého drdolu a přehodila přes vlasy šedou větší čepici, do světlého obličeje mi spadl jen jeden pramínek vlasů. Podívala jsem se na sebe do velkého zrcadla u sebe v pokoji. Čepice mi pěkně ladila s oblečením, černé converseky, jeansy a šedé tílko v barvě čepice. Trochu jsem se na sebe pousmála, byla jsem nenalíčená a tak jsem do příletu chtěla i zůstat. Obvykle kolem svých kulatých modrých očí nosím linky, na nose, kde se mi objevilo pár pih make-up a na bílých tvářích trochu růže. Popadla jsem na záda batoh s pár drobnostmi do letadla a kufr. Rozhlídla jsem se po svém pokoji, kde jsem nechala v podstatě většinu svého newyorského života. Celou svou knihovnu románů od Charlese Dickense, povídek Oscara Wilda a oblíbené science-fiction. Své nejmilovanější CDčka a kazety, které mi moje láska ze školy nahrávala v deváté třídě, LPčka po tátovi… S povzdechem jsem se podívala naposled do svého zrcadla, říkala jsem si: 'Snad ta holka bude mít štěstí.'

Po příletu do LA mě čekala sestra s malých Jeremym v kočárku, bylo to poprvé co jsem jej viděla jinak, než na obrázku s jejího facebooku nebo twitteru. Nebyl s nimi ale Mike, její přítel, u něj mělo být naše setkání také teprve premiéra. Byla jsem z celé té věci nervózní, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Sestra okomentovala moje vlasy, jako bruneta jsem se jí údajně líbila víc. Taky nezapomněla narážku na to, že jsem dlouho s nikým nechodila, prej by mi to jenom prospělo. Byla to věc, nad kterou jsem moc nepřemýšlela. Už jen kvůli našim, nebo škole, kterou jsem musela předčasně ukončit, abych se sem dostala. Nebyl to moc problém, mám takový pocit, že s mým prospěchem bych tam i tak moc dlouho už nevydržela.
Meggie - sestra - mě trochu provedla po centru, kde jsme si zašly do Starbucks, nakoupit pleny pro Jeremyho a večeři pro Mika. Ubytovala mě v pokoji s balkonem a vlastní koupelnou u nich doma. Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem viděla ten dům s bazénem, terasou a koupelnami většími než byl můj pokoj v newyorském bytě. Velká postel povlečené do bílá měla po levé straně velkou prosklenou zeď na již zmiňovaný balkon. Začala jsem vybalovat. Na stůl jsem vybalila svůj MacBook a oblečení do velké šatny, kterou pro mě nebyla ani potřeba. Tak mě napadlo, že bych si lehce mohla přestěhovat celý svůj pokoj a ještě by mi zbyla spousta místa. Jedno bylo jasné - sestra mě musí vzít co nejdřív na nákupy něčeho jiného, než jsou pleny.

Všechno ale neběželo tak, jako jsem si představovala. Měla jsem sice spoustu volného času, ale široko daleko jsem neznala krom své sestry, dále už i Mika a prcka Jeremyho jediného člověka. Iritovalo mě to věčné horko, které posledních pár dnů ne a ne přestat a bazén se mi už omrzel, dokonce i opalování, které jsem zezačátku považovala za dobrou příležitost k urovnání myšlenek. Často jsem se už jen povalovala na gauči u televize a sledovala MTV, sem tam jsem sama popíjela Mikovo zázvorové pivo, které občas koupil. Přišlo mi, že jsem zkoukla celou jejich nabídku DVDček a přečetla všechno, co jsem si přivezla aspoň dvakrát. Občas jsem chatovala s kamarádkami z NY, ale to taky nebylo nic moc, věčně neměly čas. Trochu se mi zastesklo po tom životě v pohybu. Zrovna jsem ale seděla na svém oblíbeném gauči a sledovala nějakou kapelu v televizi, když si ke mně přisedla sestra a televizi mi vypla.

"Už mi odpíráš i tu poslední zábavu? Opravdu?" zabručela jsem trochu otráveně.
"Vlastně mám pro tebe něco lepšího."
"Lepšího? Jestli máš na mysli další den strávený v supermarketu - ne, děkuji." Meggie se pousmála a zavrtěla hlavou. Žádné nákupy potravin? Oh.
"Chci tě někam vzít, Haley."
"Prosím, řekni ať je to manikúra, moc chci!" V mžiku jsem se posadila a zamrkala na ni. Když jsem se podívala na své nehty, opravdu to bylo to, co bych moc potřebovala.
"Ne, i když na to možná před tím taky dojde," zasmála se. Žádná manikúra?
"Mike nám zařídil mnohem lepší zábavu. Jsme na seznamu hostů v nejoblíbenějším klubu v LA. Budou tam samí lepší lidi, nebo aspoň ti, co na to mají. Je celkem práce se tam dostat, opravdu se tam nedostane jen tak někdo."
"My půjdeme..oh!" vyjekla jsem. Půjdeme tancovat! A bavit se, popít. Něco mi naruší tuhle kalifornskou nudnou rutinu a pro mě to bylo jako utipie.
"Ano," zasmála se "půjdeme se trochu pobavit a tak dále. Můžu ti půjčit nějaké šaty, musíme nějak vypadat a ty máš samé… no, to, co nosíš."
"Co je na mém oblečení špatného?" usadila jsem se zpátky na své místo v gauči, jako by se nic nedělo.
"Něco ti už vybereme."
Joseph - Mikeův řidič - zastavil stříbrnou Audi u šedivé budovy, kde se řadila spousta lidí. Až k nám do auta pronikala populární hudba, kterou se budova otřásala. Vystoupily jsme a já se rozhlédla kolem, když sestřiny černé lodičky na mých nohou došláply na asfalt. Meggie měla ty samé, jen v krémové barvě, ladily s jejími šaty stejné barvy, byly na můj vkus moc krátké, ale líbil se mi jejich stříbrný pásek, který měla Meggie nad pasem. Já jsem se rozhodla pro něco méně vyzývavého, i když to sestra moc neuznávala. I přes její snahu jsem si nechala své oblíbené šedé rifle a k nim jsem zvolila černé lehké tílko. Vlasy mi vyžehlené padaly přes holá ramena, bylo mi příjemně, až na ty jehly. Nikdy jsem si s tímhle typem bot moc nerozuměla a teď jsem v nich měla pít a tancovat. Vydechla jsem a vydala se za sestrou směrem ke klubu.
Dostaly jsme se dovnitř snadno, naše jména byla hned na první stránce seznamu hostů, tak mě napadlo, že Mikovi peníze mají asi opravdu dost vliv na všechno možné v tomhle městě. Uvnitř to nebylo tak úplně to, co jsem si představovala. Byl to v podstatě normální klub, jako si pamatuju z New Yorku, stejná hudba, stejné, jen dražší pití a vkusněji oblečení lidé. Tancovalo se, pilo se, jen se nekouřilo. Z nápisu "Zákaz kouření" jsem měla málem infarkt. Ale dál už to celkem šlo. Pily jsme mojito, tančili jsme, daly si pár panáků tequilly, která mi tady ty týdny tak chyběla. Ne, že bych byla nějaký alkoholička, ale… tequilla je tequilla.

"Řekla bych, že mi bude stačit ještě jeden drink a pustím se do toho, co nás pozval na toho panáka," zasmála se Meggie. Alkoholem jí hlas trochu chraptěl.
"Máš doma snoubence a dítě." Podívala jsem se na ni, trochu nakrčila obočí a ozářilo nás zelenomodré světlo.
"Jo, ale ten hajzl stejně spí s tou svojí novou sekretářkou," odcekla a dopil zbytek svého mojita.
"Takže já si jdu užít," zasmála se a líbla mě na tvář. Než jsem stihla říct něco jako 'to mě mrzí' nebo 'nedělej to, třeba to tak není', byla někde v davu a lovila na tanečním parketu toho sladkého blonďáka, díky kterému jsem cítila na rtech ještě zbytek citrónové šťávu. Rozhodla jsem se - byl čas na cigaretu. Vzala jsem do ruky své psaníčko, které jsem měla odložené na baru a pití. Procpala jsem si cestu mezi davem k východu, ale zastavil mě hlídač, údajně se nesmí pití vynášet ven, takže jsem mu ho tam musela nechat. Ujistil mě ale, že si ho při návratu můžu zase vzít zpátky. Takže jsem se bez pití a sestry vydala za roh klubu, kde byl jediný popelník a kde se mohlo kouřit. V tomhlemě LA hodně otravovalo. Vymezený prostor ke kouření? U klubu? Oh..

"Sakra," zaklela jsem. Držela jsem mezi rty filtr cigarety připravena na pocit úlevy, s potřebou dostat do sebe trochu dehtu a nikotinu, ale nikde jsem nemohla najít zapalovač. Vždycky jsem ho nechávala v krabičce, ale tahle byla plná, takže musel být někde v krabičce. Aspoň jsem si to myslela, než mi došlo, že jsem si ho do psaníčka nepřibalila. Povzdechla jsem si a zavřela psaníčko, chystala jsem se odplivnout cigaretu do koše a vrátit se zpátky, ale -

"Můžu ti nějak pomoct?" ozvalo se za mnou. Nakrčila jsem obočí, nechtěla jsem mít teď nic společného s dotěrnýma klukama. Otočila jsem a podívala jsem se na něj. Stál tam s rukou v kapse u těsných jeansů, hrudník s tetováním mu na půl odhalovalo černé tílko, ale na půl zahalovala řada doplňků, které mu vysely na krku. Tmavě hnědé oči na mě upíraly pohled a trochu pootevřený rty s dvěma zlatými kroužky v koutcích se lehce usmívaly. Chvíli jsem si ho jen prohlížela, nadechla jsem se, abych odpověděla, ale v tom přeskočilo pár jiskřiček a konec mé cigarety rudě zasvítil. Vtáhla jsem do plic kouř a tiše jej vydechla.
"Vypadá to, že můžeš," dostala jsem ze sebe konečně a trochu jsem se usmála. Viděla jsem na něm díky alkoholu trochu matně, ale i tak jsem byla jistá, že to díky němu mi začal tep zrychlovat.
"Rád pomůžu. Jsi tady sama? Všiml jsem si tě už uvnitř," broukl a zapálil si camelku.
"Jsem tady se sestrou. Vlastně…Měla bych ji jít najít," vydechla jsem kouř a olízla si rty, cítila jsem, jak jsou díky alkoholu suché a celkem to začínalo nepříjemně pálit.
"Mohl bych tě na něco pozvat, pokud se ještě vracíš dovnitř." Málem se mi podlomila kolena, když se usmál. Typický úsměv kluka z amerického filmu pro puberťačky. Na tyhle slaďárny se už dávno nedívám a už mě dávno neberou, tak proč z něj nemůžu spustit oči?
"Nemyslím, že by mi další drink zrovna prospěl, ale..děkuju. Třeba se potkáme jindy," vydechla jsem a típla cigáro do popelníku. Co to plácáš? Jindy? Vždyť půjde a namotá si jinou opilou blondýnu.
"Opravdu? Jsem si jistý, že tam mají i nějaké nealkoholické pití," zasmál se a já jsem při tom zvuku ucítila, jak mi srdce narazilo do hrudního koše. Sjela jsem ho pohledem a kousla jsem se do rtu, nad lemem jeho kalhot se mi ukazoval proužek jeho boxerek Calvin Klein. Potichu jsem vydechla a podívala jsem se mu do očí. Na střední jsme měli každý rok sezení s psychologem, který nám dával přednášku o vztazích a sexu. Pamatuju si, že nám dával radu, která se nám prej jednou bude hodit a je ověřená nějakými dalšími psychology. Pokud si budeme vybírat partnera, máma se podívat na prvního, který nás bude rozhodně přitahovat, ale musíme si říct - ne, protože se rozhodně spálíme. Údajně až třetí pokus by měl být naše správná volba, i když teď mi mé tělo říkalo, abych po něm skočila jako lev po antilopě. Tělesný chtíč je asi ten největší problém.

"Promiň, dnes mi není moc do seznamování," pousmála jsem se na něj a trošku jsem kývla.
"Ráda jsem tě poznala a…děkuji za pomoc." Otočila jsem se a šla zpět ke klubu. Ještě jsem za sebou slyšela jeho hlas, ale ten my už zněl jen jako ozvěna v hlavě, když jsem věšla zpátky do klubu.

Sch-Rei
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama