ashes to ashes 2/2

12. října 2015 v 0:03 | chantelle |  Craps

Přejel si hřbetem zápěstí přes nos a trochu ho nakrčil. Trochu to zaštípalo, cítil, jak mu hořká chuť jde nosem a pomalu slévá do krku. Jako by si dal velké množství spreje do nosu proti rýmě, jen odpornější. Ale mělo to mít svůj účinek. Schoval srolovanou ruličku papíru i zbytek sáčku s pervitinem do šuplíku.
"Kurva," sykl Bill a zaklonil hlavu, zavřel oči. Cítil tu hořkost snad ještě víc, než před chvílí, už ji měl na jazyku.
 

ashes to ashes 1/2

12. října 2015 v 0:03 | chantelle |  Craps
Ashes to ashes
Sch-Rei



"Takže, když první pokus nevyšel, byl to důvod vzdát se vašeho snu?"
"Co? Ne, jasně, že ne. Nevzdali jsme se ho. Teda… kluci se toho vzdát nechtěli," vydechnu a opřu se zády do kožené sedačky. Už mě ty hloupé otázky začínají pěkně vytáčet a to tady sedíme teprve pár minut.
"Aha, takže pokud chápu správně, ten rozpad, ústup byl z vaší strany?" Protočím oči.
"Chápete správně, trochu jsem to posral," ušklíbnu se na ni. Mám rád, když jsou ze mě lidé, jako tahle blondýna, nesví. Sleduju, jak sebou trochu cukne. Čekal jsem, že sem pošlou někoho, kdo bude s lidmi jako já pracovat, mít nějaké zkušenosti, když mi oznámili, že se mnou budou chtít něco natočit. Tak trochu jsem možná čekal nějakého cvokaře a místo toho tady sedí tahle holka, amatérka s amatérskými otázkami, které celý svět už dávno slyšel. Nebo aspoň celé Německo.

"Umh, takže…takže to rozjelo vaši závislost?" Otevřu krabičku Camelek, nosím ji vždycky ve vnitřní kapse téhle riflové vesty. Často se mi stává, že jen tak přijdu o cigarety, někdo mi je vezme, nebo se prostě vytratí. Ale vždycky, když ji mám tady, zůstávají na svém místě.

"Možná?" Pokrčím rameny a cigaretu si konečně zapálím. Blondýna se nadechne, aby něco řekla, ale hned zase pusu zavře. Byli jsme domluveni, že během natáčení nebudu kouřit a tak dále. Podívám se na ni, mám takový pocit, že je chudinka trochu ztracená.


"Bille, byli jsme domluveni, nemám pravdu? Vy mi odpovíte na pár otázek, řeknete mi něco o sobě a dostanete dohodnutou částku. Své peníze jste už dostal předem, tak vás musím poprosit o trochu spolupráce. Ano?"


Řeknete mi něco o sobě. Tobě se to řekne, sama mi o sobě něco řekni. Zajímalo by mě, jak by ti bylo, kdybys o takových věcech jako já, měla mluvit do kamery, aby to vidělo celé Německo, a kdo ví kdo ještě. Abyste mě pouštěli děckám na základce, jenom ať se poučí na ostatních, ať se poučí na mně, žejo. Tyhle filmy a dokumenty, nevím co ještě, jsou pěkné sračky. Děcka uvidí člověka takhle na dně klidně milionkrát, uslyší o tom ve škole, doma, v televizi… ale jakmile uvidí někoho, kdo to dělá před nimi, budou chtít taky. A spadnou do toho. Umřou.
"Fajn, tak co chceš vědět, hm?" podívám se na ni a dlouze si potáhnu z cigára.
"Za vaši závislost může rozpad - …"
"Ne. Nebyl to ten důvod, už možná ani přesně nevím, jestli jsem nějaký důvod měl. Bylo to naopak - to, co jsem dělal, mělo za následek náš rozpad, konec snažení."
"Mluvil jste o vašem bratrovi. Byl na tom stejně?" Podívám se na ni. Tom? Oh, ano. I když tak nějak nevědomky proti mé vůli se mi lehce zvlní rty do úsměvu. Takže o bráškovi bys chtěla vědět něco víc?
Netušil jsem, že to bude tak nostalgický rozhovor.

# Relationship (?) gesta, ticho.

29. září 2015 v 17:13 | chantelle |  Writings of my life
Tak jo, nebudu si tady rozhodně hrát na žádnou Carrie Bradshaw, ale rozhodně by se tady pár jejich výroků hodilo.

Je zvláštní, že mě napadlo tohle téma a hned jsem o něm chtěla napsat článek, jelikož poslední dobou opravdu nejsem velikým zastáncem vztahů (co si budeme povídat, vybírám se vždy nesprávně), ale třeba z toho vykouzlím něco zajímavého.


Kam dál

Reklama